PM - prachové částice

PM - polétavý prach

Polétavý prach neboli pevné částice (PM - particulate matter) jsou drobné částice menší než 10 μm schopné volného pohybu v atmosféře. Přirozeně se částice do atmosféry uvolňují při vulkanické činnosti, požárech, erozi, nebo z mořské vody. Mezi antropogenní zdroje pak patří především spalovací procesy. K nejvýznamnějším primárním zdrojům prašnosti patří domácí topeniště a doprava. Vliv průmyslu je patrný hlavně v lokalitách s jeho vysokou koncentrací.

Číslice za zkratkou PM značí velikost částic, konkrétně jejich prahovou hodnotu maximálního aerodynamického průměru. PM10 tedy značí soubor suspendovaných částic s maximálním aerodynamickým průměrem 10 µm, PM2,5 značí soubor částic s maximálním aerodynamickým průměrem 2,5 um. Odtud tedy vyplývá, že například všechny částice PM2,5, jsou zároveň částicemi PM10, nikoliv však naopak (ne všechny PM10 částice jsou i částicemi PM2,5). Pro srovnání dodejme, že například lidský vlas má průměr přibližně 70 µm.

Limity PM částic

V České republice stanovuje zákon o ochraně ovzduší pro PM celkem tři imisní limity. Dva pro PM10 a jeden pro PM2,5.

• imisní limit pro roční průměrnou koncentraci PM10 – 40 µg/m3
• imisní limit pro 24h průměrnou koncentraci PM10 – 50 µg/m3 (může být překročen max. 35× za rok)
• imisní limit pro roční průměrnou koncentraci PM2,5 – 25 µg/m3

Účinky na zdraví lidí a zvířat
Vliv prachu na lidské zdraví závisí na velikosti částic, jejich tvaru a chemickém složení. PM10 jsou schopny pronikat do dolních cest dýchacích, částice PM2,5 pronikají do průdušinek, částice PM1 do plicních sklípků. V případě nanočástic můžeme hovořit o pronikání až do krevního řečiště.

Aerosolové částice obsažené ve vdechovaném vzduchu mají široké spektrum účinků na srdečně-cévní a respirační ústrojí. Dráždí sliznici dýchacích cest, mohou způsobit změnu struktury a funkce řasinkové tkáně, zvýšit produkci hlenu a snížit samočistící schopnosti dýchacího ústrojí. Tyto změny omezují přirozené obranné mechanismy a usnadňují vznik infekce. V roce 2013 zařadila Mezinárodní Agentura pro výzkum rakoviny (IARC) prašný aerosol mezi prokázaný lidské karcinogeny skupiny 1, přispívající ke vzniku rakoviny plic.

U prašného aerosolu nebyla zjištěna prahová hranice jeho působení. Předpokládá se, že působení částic PM2,5 se začne projevovat už od koncentrací 5 µg.m-3. Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje pro PM2,5 průměrný roční limit 10 µg.m-3, pro PM10 je to 20 µg.m-3.

Další zajímavé články a odkazy:

Suspendované částice (PM) – otázky a odpovědi  zdroj: https://chmibrno.org/blog/

Imisní situace  zdroj: http://szu.cz/

Kvalita vzduchu v uzavřených místnostech  zdroj: https://automatizace.hw.cz/

Pevné částice  zdroj: https://cs.wikipedia.org/